Já vnímám Boha jako milujícího, kterému je jedno, co děláte, jak myslíte nebo kdo jste. Bůh prostě „jen“ JE. Bůh se na nás laskavě usmívá, tak jako se usmívá matka na své dítě hrající si na pískovišti. Dítě je chvíli budovatelem, chvíli dobyvatelem. Mění své role ve své hře, a všechny v tu chvíli myslí ve svém dětském světě naprosto vážně.
Stejně jako to dítě jsme často lapeni v sítích našich domněnek, iluzí a vážnosti dospělého života a našeho ega. Bohu je úplně jedno, jací jsme. Ví, že jednoho dne pochopíme a přestaneme hrát tyto hry sami na sebe. Začneme chápat iluzi tohoto světa a splyneme v jednotě sami se sebou a celým světem. Je mnoho definic Boha, mnoho připodobnění. A tato slova zazněla v TV sérii Mladý papež z úst papeže, kterého hrál Jude Law. Krásně zde reaguje na tuto věčnou otázku ve svém kázání.
„Kdo je Bůh?“ „Bůh je čára, která otevírá,“ odvětila požehnaná Juana. Bylo jí pouhých čtrnáct let. A nikdo nechápal, co se tím snaží říct. A pak zahrnuly všechny děti požehnanou Juanu desítkami otázek: Jsme mrtvé, nebo živé? Jsme unavené, nebo silné? Jsme zdravé, nebo nemocné? Jsme dobré, nebo špatné? Máme ještě čas, nebo už nám vypršel? Jsme mladí, nebo staří? Jsme čistí, nebo špinaví? Jsme hloupí, nebo chytří? Jsme pravdiví, nebo falešní? Jsme bohatí, nebo chudí? Jsme králové, nebo služebníci? Jsme dobří, nebo jsme krásní? Je nám teplo, nebo zima? Jsme šťastní, nebo jsme slepí? Jsme zklamaní, nebo plní radosti? Jsme ztracení, nebo nalezení? Jsme muži, nebo jsme ženy? „To je jedno,“ odvětila požehnaná Juana, když umírala v pouhých osmnácti letech. A pak, na pokraji smrti, se slzami v očích dodala: „Bůh se nenechává spatřit. Bůh nekřičí. Bůh nešeptá. Bůh nepíše. Bůh neslyší. Bůh neklábosí. Bůh nás neutěšuje.“ A všechny děti se jí ptaly: „Kdo je Bůh?“ A Juana odvětila: „Bůh se usmívá.“ A teprve pak všichni pochopili. A teď vás všechny prosím: Usmějte se.
Z pohledu kvantové terapie a psychosomatiky si popisujeme na našich kurzech tyto hry našeho podvědomí, díky kterým se stále bereme moc vážně a pak se divíme, když náš život není zrovna ideální, ať už z hlediska zdraví, vztahů, práce či duchovna. Rozebíráme tyto principy a prakticky se učíme změnit tyto programy v hlavě. Tím si přestáváme podvědomě zavazet a můžeme jako vědomí tvůrci tvořit život podle svých představ. Jen tak.
Pak se můžete usmívat sami na sebe i celý svět kolem vás. Zavřete na chvíli oči, představte si sami sebe v té nejdokonalejší podobě a usmějte se na sebe. A teď si představte celý svůj život, celý svůj životní prostor se všemi známými a usmějte se na ně. Podržte si ten pocit a usmívejte se celý zbytek dne… Jen tak.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
