Zenový mistr Nan'in přijal návštěvníka, který žádal o vyučování zenu. Nan'in mu nejprve nabídl šálek čaje. Požádal návštěvníka, aby si sedl k němu, postavil před něho misku a začal mu nalévat čaj. Ale když byla miska plná, lil Nan'in s naprostým klidem dál, takže miska přetekla. Návštěvník volal: "Dost! Co to děláte, miska už je přeci plná, nic se už do ní nevejde." Nan'in se usmál: "Tak jako ta miska, jsi plný svých vlastních názorů a představ. Jak tě mám vyučovat zenu, dokud nevyprázdníš svou misku?"
Žijeme dnes v době plné informací. Informace se na nás hrnou ze všech stran. Internet je plný zaručených návodů a rad. Knihkupectví praskají ve švech knihami s návodem prakticky na cokoliv. Naše chytré telefony mají takovou kapacitu, že v nich můžeme mít tisíce fotek. Nakonec nemáme čas se podívat ani na ty vlastní fotky. Ukládáme si všechny možné články, odkazy. Ale na kdy? Kdy se k nim vrátíme? Někdy v budoucnu? "Až pak?"
Máme "znalosti" o všech směrech, filosofiích, "ismech", ale díky těmto bohatým znalostem zapomínáme na jednoduchost CESTY sami k sobě. Naše podvědomí se občas pere samo se sebou. Vždyť např. indové mluví o 7 čakrách, zatímco v čínských směrech slyšíme o 3 ohřívačích a amazonský šaman mluví třeba o 90. čakře. A člověk, který na sobě pracuje a tohle vše ví, chce samozřejmě dělat vše správně a poctivě. Jenže jeho podvědomí se najednou začne bouřit. Tak jak to je? Podle kterých pravidel se mám řídit? Nakonec raději neděláme nic, protože "kdo nic nedělá, nic nezkazí".
A nebo něco jednou vyzkoušíme a když to nejde nebo to hned nesplní naše očekávání, odcházíme od toho s tím, že tato cesta nejspíš není pro mě. A pak hledáme a hledáme a cestou sbíráme další pravidla a příkazy a přelíváme svou pomyslnou misku více a více. A vzhledem k tomu, že už nemáme kapacitu na skutečný prožitek, oddalujeme se více a více od své vlastní cesty. Jediný způsob, jak z informací něco vytěžit je převést je na svou znalost a znalosti pak využívat v praxi. Dělat každodenní kroky v praxi je to nejdůležitější. I kdyby byly na první pohled chybné, vždy nás dovedou dál, než když nic neděláme a pouze se vyzbrojujeme pomocí informací na co kdyby a jen sníme o tom, že bychom mohli být šťastní, ale neuděláme nic proto, aby se to skutečně stalo realitou.
Díky praxi si vytváříme své jedinečné know-how, které je naše, je odžité, zažité, pochopené a zpracované. Díky tomu můžeme snadno vylévat své misky a otevírat se dalšímu poznání a novým prožitkům. Bez praxe jen filozofujeme o tom, co by kdyby a jestli náhodou a cítíme se přeplnění a bezradní pohnout se v životě někam dál.
A přitom je cesta k sobě tak jednoduchá. Prvním krokem je vyprázdnit svou misku. A začít dělat to, co s námi rezonuje. A nevzdávat se a nepřestávat. Ale jít dál, dokud neuskutečníte i svou nejbujnější představu, jak má vypadat prožitek, kvůli kterému jste se na tuto cestu vydali. V průběhu cesty se vaše mety budou zvedat a zjistíte, že můžete zažít mnohem více, než jste si vůbec na začátku mohli představit.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
