Jeden můj kamarád, který je spíše uzavřenější povahy, přestože tak nepůsobí, se zúčastnil jednoho seberozvojového kurzu. Na kurzu bylo spousta sluníčkových, ezotericky zaměřených lidí. Hlavním tématem rozhovorů mezi účastníky byla láska, svoboda a srdce. Poslední den za ním přišel jeden z účastníků, který mluvil nejhlasitěji o lásce a řekl mu, že z něj cítí negativní energie, zlo, černou magii, že je zlý a posedlý svým egem. Kamarád se na něj podíval a řekl mu: „Víš, jaký je rozdíl mezi mnou a tebou?“ A on odpověděl: „Obrovský.“ Na to mu kamarád řekl: „Máš pravdu, já tu stojím, poslouchám a nic o tobě neříkám.“ Na to daný člověk nespokojeně odešel.
Proč vám to říkám? V oblasti duchovního růstu se pohybuje spousta lidí. Hlavním tématem skutečně bývá láska, svoboda a srdce. Ale málokdy se láska, svoboda a srdce týká každého. Většinou jen těch, kteří mají stejný názor. To pak láska krásně plyne. Když ne, tak je takový člověk minimálně dostatečně neosvícený :). Ale to neznamená, že v sobě lásku nemají. Jen nějaké bloky či strachy brání v jejím plném projevení. Nechci tím říci, že je potřeba každého vroucně milovat. Mluvím tu o lásce a respektu k druhé bytosti, s jejímž jednáním mohu a nemusím souhlasit. To, co u druhých vnímáme jako nepříjemné, je téma, které v sobě nemáme vyřešené.
V jednu dobu se mi dostalo důležitého prozření. Nebylo úplně příjemné, ale osvobodilo mě od dalších nánosů a bloků, které si s sebou jako lidé neseme. Najednou už nebylo potřeba hodnotit. Ani si o někom něco myslet.
Když se dnes na člověka navnímám, vnímám lásku. Někdy hodně zastavěnou za spoustou překážek a bloků, které jsme na své cestě dobrovolně (leč často nevědomě) přijali. Občas se krčí někde v koutku. Občas je vidět více. A někdy z člověka září a osvětluje vše kolem něj. Vnímám jeho touhy, také občas hodně zaskládané a projevující se spíše jako frustrace, někdy viditelné a z člověka doslova dýchající. Také vnímám bolest, ale pod tou bolestí je vždy láska, touha být dobrý, touha žít, tak jak si přeji. Jsou tam i strachy, které pomáhají lásku a to dobré v nás udržovat v dostatečné vzdálenosti od druhých, aby nebylo ublíženo. A někdy vidím i přijetí. Otevřené srdce. Každým dnem zjišťuji, jak jsou lidské bytosti nádherné. I když to nevidí ony samy a někdy ani jejich okolí.
Všechny nánosy, které brání prožívání lásky a svobody, lze odstranit. A je nádherné pozorovat rozzářené oči a otevřené duše, když skončí Čistící 5 denní kurz, který je jakýmsi dosavadním završením toho, co předáváme (jak se naučit pracovat v kvantovém poli). Celá místnost září. Ta atmosféra je nepopsatelná. A krásné je, že když se potkáváme příště, stále září. Někdy více, někdy méně, ale vždy se dokážou znovu, když chtějí, rozzářit na maximum. A hranice maxima můžeme posouvat celý život.
S bloky, strachy i bolestí se dá naučit vědomě pracovat.
A moc bych přála každému, kdo o to stojí, aby mohl prožívat naplno své já a zářit. Pak zmizí potřeba kohokoliv hodnotit, o někom si něco myslet, což platí i sám o sobě. Můžeme, ale nemusíme. Můžeme cokoliv a nemusíme nic. Vybíráme si, co chceme prožít a rozhodujeme se pro to vědomě. Každé další setkání s druhými se stává inspirací a pomáhá nám naplňovat naši cestu.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz
